Obytkou přes Belgii a Nizozemsko: kola, moře, sýry a mlýny

Naše cesty obytkou tradičně míří na sever. Má to dva důvody: našeho psa, křížence huskyho, který s námi cestuje všude, a skvělý přístup severských zemí k cestování obytným autem. Přespávání mimo kempy bývá snadné a dobře se hledají i místa, kde lze doplnit nebo vypustit vodu (inspiraci hledám přes Park4Night).

Tentokrát jsme ale zvolili jiný směr a vyrazili poznávat Belgii a Nizozemsko.

A právě tady začalo překvapení

Upřímně, od Nizozemska jsem toho moc nečekala. Kdysi jsem tam byla a představa nekonečné roviny mě úplně nelákala. Navíc letos nebyl čas na velké plánování. Tentokrát tedy nemám pečlivě připravený itinerář ani seznam míst k přespání, jen hrubou představu, kam bychom chtěli dojet.

Ale možná právě proto byla tahle cesta tak příjemná.

Postupně jsme zjistili, že i Nizozemsko, které je téměř dokonale ploché a kde se nedá jen tak přespat na louce jako v severských zemích, může být pro cestování obytkou překvapivě zajímavé. A hlavně, pokud si vezete kola, vyhráli jste na plné čáře.

Vyrážíme přes Německo a naše putování začíná v Belgii. A i tady jsme objevili spoustu krásných míst a zážitků.

Belgie

Antverpy na kole

První velkou zastávkou byly přístavní Antverpy. Historické centrum je nízkoemisní zónou a navíc je příjemnější pro pěší a cyklisty než pro auta. Obytku jsme proto nechali v obci Burcht, kde jsme také nocovali, a do centra jsme dojeli přibližně šest kilometrů na kole.

A právě tady jsme narazili na jednu z věcí, která nás bavila nejvíc. Do města vede Sint-Annatunnel, pěší a cyklistický tunel pod řekou Scheldt, do kterého se dodnes sjíždí původními dřevěnými eskalátory. Sjedete zhruba 31 metrů pod zem a najednou se ocitnete v tunelu, který vede pod celou řekou.

Je to trochu jako návrat v čase a rozhodně zajímavější než obyčejný podchod.

Původní eskalátory vás zavedou po tunelu pod řekou

Co v Antverpách nevynechat

Jedním z našich největších zážitků byla Plantin-Moretus Museum, unikátně zachovaná historická tiskárna a sídlo rodiny Plantin-Moretus. Celý komplex je zapsaný na seznamu UNESCO a uvnitř najdete původní tiskařské stroje, historické knihy i umělecká díla.

Antverpy jsou neodmyslitelně spojené také s Peterem Paulem Rubensem, který tu žil a pracoval. Jeho díla najdete na několika místech ve městě. Za návštěvu stojí především katedrála Panny Marie, kde jsou vystavené čtyři jeho monumentální obrazy.

Katedrála Panny Marie, kde jsou vystavené jeho čtyři monumentální obrazy

Mně osobně ale nejvíc učarovala historická burza. Ta původní v Antverpách začala fungovat už v roce 1531 a dnešní novogotická budova byla znovu vybudována po několika požárech. Přezdívá se jí „matka všech burz“.

Uvnitř je nádherná. A po celodenním chození městem jsme tam najednou zjistili, že už se nám vlastně vůbec nechce zpátky do ruchu ulic.

„Matka všech burz“ si svou přezdívku opravdu zaslouží

Ještě před odjezdem jsme se zajeli podívat na antverpské hlavní nádraží (Antwerpen-Centraal). Velkolepá budova s obrovskou kupolí, mramorem a bohatě zdobeným interiérem si vysloužila přezdívku „železniční katedrála“. A docela oprávněně.

Obrovská kupole, mramor, zdobené interiéry a monumentální prostor nádraží vysloužily přezdívku „železniční katedrála“

A samozřejmě jsme přece v Belgii, takže Antverpy nemůžeme opustit bez belgických hranolek a vaflí.

Belgické hranolky a typické vafle nesmíte vynechat

Bruggy: Benátky severu

Do Brugg jsme se těšili. Po rušnějších Antverpách jsme chtěli trochu menší a útulnější město.

Do historického centra jsme autem samozřejmě nemířili. Vyhlédli jsme si malý kemp pro obytná auta, ale ten byl plný. Nakonec jsme zaparkovali jako spousta dalších aut podél hlavní silnice. A vlastně nám to vůbec nevadilo. Ušetřili jsme za kemp a stejně jsme většinu času strávili ve městě.

Bruggy mají nádherně zachované historické centrum, které je od roku 2000 na seznamu UNESCO. A když se procházíte kolem kanálů a mezi starými domy, není těžké pochopit, proč se jim říká „Benátky severu“. Kanály se vinou městem skoro stejně přirozeně jako uličky.

Kola jsme nechali hned na začátku a dál už jsme pokračovali pěšky. Za návštěvu stojí kostel Panny Marie, kde najdete slavnou Michelangelovu Madonu s dítětem. Ale nejlepší bylo prostě jen tak bloumat městem.

A ještě jeden tip: vydržte do pozdějšího odpoledne. Když se turisté postupně začnou vytrácet, Bruggy se promění a dostanou úplně jinou atmosféru.

Kanály se tu proplétají městem téměř stejně přirozeně jako uličky

Oostende a belgické pobřeží

Z Brugg pokračujeme do Oostende a tady konečně přichází ke slovu kola a moře.

Podél pobřeží vede příjemná cyklotrasa a prakticky kdykoli můžete zastavit. Dlouhé písečné pláže, duny a moře byly přesně to, co jsme po městských zastávkách potřebovali. A velký bonus pro nás: na pláže může i pes.

Kola nám výrazně usnadnila pohyb po městech, pobřeží i přírodě

Krátkou zastávku na koupání jsme si udělali také v De Haan. Městečko je známé svými secesními vilami a hezkým tramvajovým nádražím.

A narazili jsme tu na skvělou domácí zmrzlinárnu. Dokonce měli zmrzlinu z kozího mléka a byla výborná.

A teď už pomalu míříme do Nizozemska, ale před přejezdem jsme ještě zastavili v přírodní rezervaci Zwin.

Zwin: příroda na belgicko-nizozemské hranici

Je to krásné místo hlavně pro milovníky ptáků a přírody. Potěší vás návštěvnická expozice, pěší trasy, vyhlídky a několik míst, odkud můžete pozorovat ptactvo. A pokud máte kola, můžete pokračovat dál po okolních cestách.

Oblast byla kdysi jedna z nejrušnějších vodních cest na světě, spojující Bruggy s mořem

Nizozemsko

Farmy jsou stále oblíbenější alternativou kempů

Zeeland: moře, duny a kola

Zeeland je jihozápadní část Nizozemska a pro nás se stal jedním z nejhezčích překvapení celé cesty. Dlouhé písečné pláže, duny, malé přístavy, historická městečka a hlavně spousta cyklostezek.

A protože počasí nám přálo, přišlo na řadu i koupání.

Pro Zeeland jsou typické dlouhé pláže

› Oranjezon: koně, les a moře

Další zastávkou na Zeelandu byla přírodní rezervace Oranjezon. Lákadlem jsou divocí koně, které můžete pozorovat z bezpečné vzdálenosti. Přišli sami až k nám a nechali se chvíli hladit.

Součástí rezervace jsou také lesy. Po všech těch loukách, kanálech a dunách jsme byli skoro rádi, že jsme konečně narazili na pořádný kus lesa. Vstupné je symbolické, kolem jednoho eura. A výlet se dá spojit s cestou k moři.

Divocí koně a konečně pořádný kus lesa

› Domburg a stopa Pieta Mondriana

Do Domburgu jsme vyrazili samozřejmě na kole.

Je to jedno z nejznámějších přímořských letovisek Zeelandu, ale kromě pláže má ještě jednu zajímavou historii. Na začátku 20. století sem jezdili malíři, které lákalo zdejší světlo, moře a krajina. Mezi nimi byl i Piet Mondrian.

Do Domburgu přijel poprvé v roce 1908 a opakovaně se sem vracel. Maloval zde moře, duny, kostelní věž, maják ve Westkapelle i místní větrný mlýn. Takže pokud máte Mondriana spojeného hlavně s barevnými čtverci a geometrickými obrazy, je docela zajímavé vidět, kde jeho cesta začínala.

› Veere: večerní Zeeland

Do historického městečka Veere jsme dorazili až k večeru. Obchody už byly zavřené a turisté skoro pryč. A vlastně nám to vůbec nevadilo. Veere je malé, malebné město s historickým přístavem, úzkými uličkami a větrným mlýnem.

Někdy není potřeba stihnout všechny památky. Stačí se jen procházet.

Mlýn v Domburgu (vlevo) a malebné městečko Veere (vpravo)

Oosterscheldekering: Nizozemsko proti vodě

Jedna z věcí, kterou jsme rozhodně nechtěli minout, byla Oosterscheldekering, obrovská pohyblivá protipovodňová hráz dlouhá téměř devět kilometrů.

Je součástí slavného systému Delta Works, který vznikl po katastrofálních záplavách v roce 1953. A rozhodně to není jen další technická památka, kolem které projedete autem.

Hráz můžete projet na kole a najednou máte moře na obou stranách. Obrovské konstrukce, vítr, voda a nekonečný horizont. Člověk si teprve tady uvědomí, jak moc Nizozemci celé zemi doslova „domlouvají“, kde může být voda a kde už ne.

Náš dojem? Zastavit? Určitě! A pokud máte kola, rozhodně je vyndat. A my už opouštíme poloostrov Zeeland a míříme dál na sever.

Oosterscheldekering, obrovská pohyblivá protipovodňová hráz dlouhá téměř devět kilometrů

Kinderdijk: když chcete vidět Nizozemsko z pohlednice

Větrné mlýny v Kinderdijku jsou asi největší nizozemská klasika. A ano, turistů je tu hodně. Ale když už jste v Nizozemsku, byla by škoda je vynechat.

Celý areál je na seznamu UNESCO a stojí tu 19 historických větrných mlýnů, které po staletí pomáhaly odvádět vodu z nízko položené krajiny.

A opět přišla na řadu kola. K mlýnům totiž vede cyklotrasa a pohled na řadu mlýnů podél vody je přesně takový, jaký si člověk od Nizozemska představuje.

Nizozemsko jako z pohlednice

Gouda: město sýra a krásných uliček

Do Goudy jsme dorazili až později odpoledne a vyšlo to skvěle. Město bylo klidnější, obchody už sice zavřené, ale právě díky tomu jsme si mohli bez davů prohlédnout úzké uličky, historické domy a krásné náměstí s radnicí.

Gouda je samozřejmě známá hlavně sýrem, ale nám se líbila především jako fotogenické a trochu jiné nizozemské město.

Gouda je úžasně fotogenické místo

Callantsoog: den na pláži

Vedra nás nakonec přiměla zpomalit. U Callantsoogu jsme zůstali dvě noci na farmě v obci Schagerbrug a jeden celý den jsme věnovali pláži. Z farmy jsme samozřejmě vyrazili na kole.

Zase písek, duny a moře. A po několika dnech ježdění a chození jsme vlastně byli rádi, že jsme jeden den nemuseli nic „stíhat“.

A teď už vzhůru na ikonický ostrov Texel!

Texelský přístav

Texel: Nizozemsko v jednom ostrově

Protože bylo krásné počasí a ostrov byl hodně obsazený, rozhodli jsme se nakonec jen pro jednodenní výlet. Ráno jsme trajektem vyrazili z Den Helder na ostrov a večer se zase vraceli zpět. A zpětně můžeme říct, že nám jeden den stačil.

A Texel!? To je taková malá esence Nizozemska. Ovce, sýry, duny, moře, mlýny, krevety a místní pivo. A samozřejmě zase ovce. Těch je na ostrově opravdu hodně a podle místních jich tu žije víc než lidí.

Texelská ovce je oblíbená pro svou přátelskou a klidnou povahu

Co jsme na Texelu stihli a doporučujeme

Určitě doporučuji maják Eierland na severním cípu ostrova. Je to jedno z nejfotogeničtějších míst na Texelu a kolem jsou krásné pláže a duny.

Maják Eierland na severním cípu ostrova

Zastavili jsme se také v místní sýrárně s farmou Wezenspyk. Bylo možné nahlédnout do výroby a samozřejmě nechyběla ochutnávka. Zaujaly nás sýry s kopřivou nebo mořskými řasami. Nakonec jsme si odvezli ovčí sýry a kravský sýr s hořčičnými semínky.

A ceny byly příjemné.

Co by to bylo za holandský výlet, kdyby chyběl sýr

Texel má i vlastní pivovar, Texels Bier. Pivo se vyrábí přímo na ostrově a zastávka u pivovaru byla příjemným zpestřením našeho výletu. Můžete si koupit ochutnávkovou sadu několika druhů piv a posedět venku u stolku ze sudu.

› De Slufter: místo, kde se moře mísí s krajinou

Nejvíc se nám ale líbila přírodní oblast De Slufter. Je výjimečná tím, že moře zde může při přílivu volně pronikat do krajiny a vytvářet slané mokřady.

Výsledkem je úplně jiná krajina než na klasické pláži. Duny, slaná tráva, specifické rostliny, voda, ptáci a pocit, že jste najednou někde hodně daleko od civilizace.

Shora z vyhlídky máte celé území jako na dlani, ale jeho kouzlo se podle nás ukáže až dole. Mezi dunami a slanými loukami vede spousta cestiček, kterými se dá jen tak procházet, zastavit se u protékající vody, posedět a dát si svačinu. Člověk tu snadno zapomene, že je pořád na turistickém ostrově.

Duny, slaná tráva, specifické rostliny, voda, ptáci a pocit, že jste najednou někde hodně daleko od civilizace

› Alkmaar: pátek patří sýru

Do Alkmaaru jsme dorazili v pátek a měli jsme štěstí. Právě v pátek se tu koná tradiční sýrový trh.

Je to trochu jako návrat do minulosti. Sýry se přenášejí na dřevěných nosítkách, váží se na historické váze a obchodníci dodnes předvádějí tradiční způsob prodeje.

A pak je tu charakteristické pohupování nosičů, které není jen pro parádu. Pomáhá udržet těžký náklad v rovnováze. Barevné klobouky zase označují jednotlivé tradiční cechy.

Sýry se přenášejí na dřevěných nosítkách, váží se na historické váze a obchodníci předvádějí tradiční prodej

› Zaanse Schans: krásné, ale turistické

Zaanse Schans je další nizozemská klasika: historické dřevěné domy, větrné mlýny, sýrárna, výroba dřeváků…

Na fotografiích je to nádhera. Jenže na nás už toho bylo trochu moc. Autobusy přivážely další a další turisty a po klidnějších místech, která jsme během cesty navštívili, jsme si tady připadali trochu jako na výletě s davem. Takže ano, vidět stojí za to, ale počítejte s turisty.

Tradiční výroba dřeváků, ale na náš vkus trochu přelidněno

Výhled na Amsterdam a zpátky na jih

Na noc jsme našli krásné místo s výhledem na Amsterdam. Dlouhé parkoviště, prostor pro obytná auta a hlavně možnost večer jen sedět a kochat se.

Amsterdam jsme nakonec vynechali. Jednak kvůli omezením pro starší auta, jednak bychom potřebovali výrazně víc času a na kole už by to pro nás byla příliš velká zajížďka. A vlastně nám to nevadilo. Na cestě bylo tolik menších míst, že jsme si velké město rádi nechali na někdy příště.

Dlouhé parkoviště s možností bezplatného stání bez zákazů

Kasteel de Haar: hrad a piknik

A pomalu je čas se vracet domů. Cestou jsme si udělali zastávku u Kasteel de Haar, největšího hradu v Nizozemsku.

Dnešní podoba hradu vznikla na konci 19. století v neogotickém stylu a stojí na místě původního středověkého hradu. Obklopují ho rozsáhlé zahrady a park. Místo je velmi fotogenické.

Na prohlídku interiéru jsme se tentokrát nedostali, bylo vyprodáno. Udělali jsme si tu ale skvělý piknik, využili místní lehátka a užívali si poslední dny dovolené.

Udělali jsme si v zahradách hradu krásný piknik

Utrecht: město, kde mají kola přednost

Naší poslední zastávkou byl Utrecht. A tady jsme si znovu připomněli, proč jsme s sebou měli kola.

Utrecht je živé město plné místních lidí, kaváren a života kolem kanálů. A hlavně, cyklisté jsou tady opravdu všude. Městem se dá projet na kole úplně přirozeně. Kola mají vlastní prostor, aut je v centru málo a podél kanálů to žije.

A po několika dnech v Nizozemsku už nám připadalo úplně normální zaparkovat obytku někde na okraji, vytáhnout kola a vyrazit.

Utrecht: město, kde mají kola přednost

Poslední noc opět na farmě

Před cestou zpět do Česka jsme ještě jednou využili spaní na farmě. Doplnili jsme vodu, vyřešili odpad a připravili se na cestu domů. A právě farmy se nakonec ukázaly jako jeden z našich nejpraktičtějších objevů v Nizozemsku.

Farmy se nakonec ukázaly jako jeden z nejpraktičtějších objevů

Největší radost ale máme z něčeho jiného: kola jsme využili prakticky každý den a díky nim jsme se dostali na místa, kam bychom se s obytným autem prostě nedostali.

A možná právě to změnilo můj původní pohled na Nizozemsko. Rovina nakonec vůbec nebyla nuda.

Bylo v ní moře, vítr, duny, sýry, mlýny, ovce, kanály, kola a spousta míst, které bychom doporučili.

Náš itinerář – nejhezčí místa Belgie a Nizozemsko a tipy na nocování, jídlo a výlety

Všechna zmíněná místa (a něco navíc :)) najdete na mapě. Jsou tu i vyznačená místa, kde je možné přenocovat. Budeme rádi, když se inspirujete.

TIP Podívejte se i na naše putování Švédským pobřežím až na magické ostrovy Gotland a Fårö a do Dánska s itinerářem a mnoha tipy. Nebo na rozcestník všech prázdninových tipů od Vansafe.